Začínáme s vrtulníkem

Něco málo do začátku k RC vrtulníku

      Také vás láká létání s RC vrtulníkem? Mě také. A také se bojíte? Já také. Ale teď vážně. Kdysi jsem se rozhodl, že do toho praštím. Ale bál jsem se, že to bude drahé, hned to rozbiju a neúspěchy mě odradí. Dvourotoráka jsem nechtěl a ani jsem ho nikdy nezkusil. Takže následující řádky se budou týkat především jednomotorových šesti kanálových elektro vrtulníků. Ale jak začít, aby to bylo finančně únosné a aby mě to bavilo? Neměl jsem nikoho, kdo by mi poradil a tak jsem jako mnozí čerpal na Internetu. Jelikož jsem spíše pilot než konstruktér, zvítězila varianta – nejdřív simulátor, potom skutečný model. A jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Těch pádů na začátku bylo nepočítaně a možná ještě víc. Být to ve skutečnosti a ne v simulátoru, už bych s tím dávno praštil.

     Po pročítání různých diskusí, jsem si koupil simulátor Phoenix. Měl výborné reference a cena cca 3000,- Kč se vrátí při první ráně. Lze koupit nějaký levný Čínský set vrtulníčku s vysílačem a začít „opatrně“ s ním na živo, ale věřte, že to ve finále bude dražší a bolestivější cesta, než tahle.

1.) Můžete mít problém se sháněním náhradních dílů, protože ne na všechny vrtulníky výrobce dodává i náhradní díly a levné sety do této rizikové skupiny patří.

2.) Pokud nebudete mít někoho, kdo vám to pomůže po ráně opravit a hlavně znovu NASTAVIT, tak další let bude hodně krátký stejně jako ten první - v délce několika vteřin. Následovat bude dlouhé čekání a opravování. A to otráví a odradí spolehlivě.

Takže – pokud nemáte v blízkosti nikoho, kdo by vám v začátcích pomohl a poradil, vřele doporučuji začít kvalitním simulátorem. (Phoenix, Reflex XTR, případně RealFlight nebo AeroFly) Zjistíte na vlastní kůži o čem to řízení vrtulníku vůbec je, zjistíte, jestli vás to opravdu baví a alespoň si zalétáte. A to nejen s jedním, ale s mnoha vrtulníky a s mnoha letadly. Když zjistíte, že vás to nebaví, můžete simulátor prodat a vaše finanční investice do tajů vrtulníků bude minimální. K simulátoru budete ještě potřebovat alespoň čtyřkanálový vysílač s výstupem signálu PPM. (Pro řízení skutečného modelu elektro RC vrtulníku budete potřebovat 6ti kanálový a pro spalovák 7mi kanálový vysílač) Phoenix a jiné placené simulátory se nedají, na rozdíl od free simulátorů, ovládat joystickem. Buďto mají vlastní ovladač, který je součástí dodávky, nebo (a to většinou) se připojují do vysílače přes výstup  učitel/žák. Nejlevnější vysílače tento výstup většinou nemají, ale není problém nějaký vhodný zakoupit v bazaru nebo na inzerát za pár stovek. Ti kdo mají možnost použít osciloskop, můžou PPM signál najít někde na plošném spoji uvnitř vysílače (většinou tam někde je), přestože není vyveden přímo z výroby ven na konektor.

     Pro ty, co chtějí investovat opravdu minimum je tu ještě možnost použití některého z bezplatných simulátorů, které se naopak ovládají joystickem. (FMS, HelisimRC, Heli-X) Kvalita simulace však odpovídá ceně. K němu budete potřebovat joystick ve tvaru RC vysílače, který se prodává např. pod názvem Simtrasmitter za cca 700,- Kč. Nebo pokud máte vysílač s výstupem učitel/žák, stačí přikoupit za cca 250,- Kč USB převodník a váš vysílač se s tímto převodníkem změní v joystick. Joystick musíte v počítači po nainstalování (většinou proběhne automaticky po připojení) zkalibrovat - definovat středové a krajní polohy ovládacích kniplů. Zkalibrovat ho musíte i v simulátoru, kde je třeba ještě přiřadit kanály. To znamená určit, co kterou páčkou budete ovládat. Pak už by nic nemělo bránit tréninku.

V simulátoru potřebujete ovládat čtyři základní funkce:

1.) Klonění (křidélka – kanál č. 1) – neboli naklánění modelu v podélné ose (na bok).

2.) Klopení (výškovka – kanál č. 2) – naklápění dopředu a dozadu.

3.) Zadní rotor (směrovka – kanál č. 4) – otáčení modelu doleva a doprava kolem svislé osy. Kam vychýlím páčku, tam se má při letu vychýlit kabina. (ne ocas, to je špatně)

4.) Kolektiv/plyn (kanál plynu č. 3)

     Simulátor zpracovává samostatně signály z jednotlivých kniplů, takže, pokud k ovládání používáte RC vysílač, musí být vypnuté všechny mixy a vysílač musí být v režimu letadlo (acro) nebo vrtulník (heli) s deskou cykliky H-1. Ta totiž používá na klonění, klopení a kolektiv vždy jedno servo, které pracuje samostatně a není mixované s těmi dvěma zbývajícími. V simulátoru je dále potřeba vysílač (ovladač) zkalibrovat, aby středové polohy kniplů odpovídaly nulovým výchylkám ovládacích ploch v simulátoru. Doporučuji si v simulátoru nejdříve nastavit jako model letadlo, protože snadno poznáte, který kanál je třeba reverzovat, aby reakce modelu odpovídaly výchylkám příslušných kniplů. Pokud letadlo reaguje správně, přepněte si na vrtulník a mělo by to fungovat.  

 Teď něco k vrtulníku i k simulátoru:

     V základním letovém režimu má vrtulník při nulovém plynu záporný úhel náběhu listů (tlačí vrtulník k zemi) a vypnutý motor. Když přidáte plyn, rotor se roztočí a drží otáčky. Úhel náběhu listů hlavního rotoru se úměrně zvětšuje s výchylkou plynové páky. Když je páka uprostřed, měl by být úhel náběhu nulový a listy jen „řežou vzduch.“ Netlačí vrtulník ani dolů ani nahoru. Jakmile s plynem přejdete za polovinu, začne být úhel náběhu rotorových listů kladný a listy začnou tlačit vzduch pod vrtulník. Ten pak začne stoupat.

     Kdybyste čekali, že pomalounkým (opravdu pomalounkým) přidáváním plynu docílíte toho, že se vrtulník pomaličku odlepí od země a začne stoupat, zklamu vás. Je to trochu jinak. I když budete mít ovladač sebelépe vytrimovaný, tak vám vrtulník při výše uvedeném postupu místo odlepení se od země přepadne na stranu. Může za to proud vzduchu, který se tlačí pod vrtulník. Pokud už je vrtulník ve vzduchu, tak může proud vzduchu tlačený rotorem pod vrtulník proudit směrem dolů a vrtulník víceméně rovnoměrně nadnáší. Ale pokud je vrtulník blízko země, vytvoří se pod ním takový vzduchový „pytel“ a vrtulník má tendenci z něj sklouznout a překlopit se. Pořádný simulátor tohle respektuje. Lepší je při startu vrtulník od země jakoby odlepit. To, že vrtulník po odlepení od země pořád někam vandruje, je normální. Musíte ho pořád dorovnávat a zastavit ho na místě není jen tak. Chce to trénink. Tento letový režim je vhodný na odstartování, přistávání a takové to počáteční trénování visení, přesouvání a „poskakování.“

     Druhý letový režim, který se většinou označuje Idle1 se (v simulátoru) od toho základního liší pouze v tom, že se hlavní rotor točí pořád, i když máte nulovou výchylku plynu. Tento letový mód je vhodný na poletování a základní akrobacii včetně visení a létání na zádech. V reálu jsou v tomto letovém režimu jiné ještě křivky plynu a kolektivu. Ale tím se v simulátoru nemusíme trápit.

 Důležitá „drobnost“

      Velice důležitá a užitečná věc pro skutečné létání s modelem vrtulníku je možnost vypnutí motoru (Throttle Hold). Provádí se přepnutím páčky na vysílači. Přepínač by měl být co nejvíce v dosahu volného prstu ruky. Pro létání v simulátoru není vypínač motoru tak důležitý, protože tam pády nebolí, ale v reálu je důležitý velice. Já řídím palcema a na Throttle Hold používám ukazováček pravé ruky, který mám po celou dobu létání přiložený k přepínači. (Levý ukazováček používám na přepínač letových režimů). Jakmile přijde krizovka a vidím, že pád je nevyhnutelný, vypnu před dopadem pravým ukazováčkem motor. Pokud helina žuchne na zem s roztočeným motorem, zbude z ní jen semletá halda šrotu (nebo popela) do popelnice. Když spadne bez motoru, leccos se poláme, ale ještě je co opravovat. Vrtulník je složitý mechanický stroj a jako takový je náchylný k poruchám. Prakticky každá porucha má pak za následek ztrátu ovladatelnosti modelu a pád. Jakmile zjistíte, že nemáte nad modelem kontrolu, měli byste okamžitě vypnout motor a pokusit se přistát autorotací.

     Autorotace je speciální manévr a je třeba ho natrénovat. Při autorotaci se využívá setrvačnost dobíhajícího hlavního rotoru a proud vzduchu proudícího kolem klesající heliny k jeho roztáčení. Při autorotaci vypnete motor a stáhnete kolektiv do mínusu. Jak bude vrtulník klesat, bude kolem něj proudící vzduch roztáčet hlavní rotor. Až se přiblížíte k zemi, přidáte kolektiv do plusu a vrtulník se zpomalí, zastaví a posadí. Teda v ideálním případě, až to budete perfektně umět a odhadnete, kdy začít přidávat kolektiv a kolik. Když přidáte brzy, tak se setrvačná energie z hlavního rotoru spotřebuje dřív, než dosednete, rotor se zastaví a vrtulník sebou plácne o zem. A když přidáte pozdě, vrtulník se nezpomalí a plácne sebou. Rozhodně to ale bude mít menší následky, než kdybyste autorotaci nepoužili. Pokud není vrtulník v době zapnutí autorotace ve vodorovné poloze, je třeba ho ještě během řízeného pádu srovnat. Na autorotaci je třeba být pořád připravený a mít prst v pohotovosti přiložený k přepínači. Pokud budete přepínač při krizovce hledat, abyste ho vypnuli, bude pozdě.

     Jednou se mi stalo, že mi za letu praskl řemínek náhonu zadní vrtulky. V takové chvíli se heli v důsledku reakčního momentu rotoru začne  otáčet dokola proti směru otáčení hlavního rotoru a pořád zrychluje. Zachránilo mě vypnutí motoru a autorotace. Heli se přestala otáčet a pak už se dala posadit na zem. To byla úleva! Stačilo pak doma vyměnit řemínek a jelo se dál.

       Někdo používá autorotaci při přistání. Když se blíží s modelem k zemi, vypne kousek nad zemí motor a vrtulník se posadí. Machři, co to umí, přistávají autorotací z velké výšky, protože to vypadá efektně.

     Samozřejmostí by mělo být používání Throttle Hold při startu a předletové kontrole, jakožto i samotná předletová kontrola před každým startem. Já vždy zapnu vysílač a zkontroluju, jestli ho mám přepnutý na správný model. Pokud používáte pásmo 35MHz a používáte pro své modely různé kanály, zkontrolujte ještě krystal ve vysílači. Pak zapnu Throttle Hold (čímž vypnu motor). Odložím vysílač poblíž a připojím baterii k vrtulníku. Až se zinicializuje gyro (cukne vrtulka) zkusím pomalu, jestli deska cykliky správně reaguje na pohyby kniplů. Ve chvíli, kdy chci odstartovat, ještě zkontroluji na vysílači, že mám stažený plyn na minimum a přepínač letových režimů na Normal (Idle0). Pak teprve odblokuji motor (vypnu Throttle Hold) a začínám startovat.

Zkusíme to v reálu

     Už se vám zdá, že to v simulátoru umíte? Zavisíte vrtulník ocasem k sobě, od sebe, bokem? Přistanete bez havárie? Je na čase jít do reálu. Ale pozor! Nepočítejte s tím, že to co v simulátoru v pohodě zvládnete, zvládnete v pohodě i v reálu. I v tom nejlepším simulátoru bude vždy chybět jeden důležitý faktor – stres. A ten hraje při létání obrovskou roli. Při krizovce v simulátoru jste v pohodě a většinou ji vyberete. V reálu se zvýší stres, zazmatkujete a buďto zareagujete špatně, nebo vůbec. Výsledkem bude pád. Proto je třeba být v reálu opatrný, soustředěný a hlavně nespěchat. Všechno zkoušet hezky pomaloučku a nechtít hned létat lopingy, výkruty a sekat trávu na zádech. Pokud budete trpěliví, bude pádů MINIMUM. Ale nějaký pád určitě bude, s tím počítejte a nenechte se tím odradit. Padají i mistři.

Pár užitečných informací - proč vlastně  6 kanálů?

K ovládání „poctivého“ jednorotorového elektro vrtulníku potřebujete vysílač s 6ti kanály.

     Oproti letadlu, kde v základu potřebujete většinou čtyři kanály (křidélka, výškovka, plyn směrovka), tady potřebujete ještě dva kanály (kolektiv, citlivost gyra).

      Kolektiv (úhel náběhu všech rotorových listů) ovládáte pákou plynu. Ve skutečném RC modelu vrtulníku plynovou pákou ovládáte dvě věci – kolektiv a plyn, takže potřebujete (ovládáte nezávisle na sobě) dva kanály. Kanál č. 3 je plynový a na kanál č. 6 se připojuje servo kolektivu (třetí servo ovládající desku cykliky) Ve vysílači se pak pro ovládání skutečného modelu musí naprogramovat křivky plynu a křivky kolektivu, čímž určujete, jaká výchylka páčky má odpovídat jakému úhlu kolektivu a jak velkému plynu.

      Na kanálu č. 5 se nastavuje citlivost gyra. Gyro slouží k tomu, aby vám usnadnilo řízení. Udržuje ocas ve stálé poloze. Kdyby tam nebylo, museli byste sami vyrovnávat zadní vrtulkou reakční moment rotoru, který se snaží roztočit vrtulník proti směru otáčení hlavního rotoru. Otáčivá síla, která na vrtulník působí, se neustále mění v důsledku změny větru, změny otáček motoru, změny úhlu náběhu rotorových listů. Kdyby tam to gyro nebylo, musel by pilot veškerou energii věnovat do řízení a zklidnění ocasu a už by neměl čas na řízení samotného vrtulníku. Gyro pracuje ve dvou režimech:

1.) Normal – Kompenzuje pouze reakční moment rotoru

2.) HeadLock (zamknuto) – kompenzuje i foukání bočního větru.

Gyro je fajn pomocník

     Pokud budete mít gyro v režimu Normal, bude sice ocas v klidu, ale pokud bude foukat boční vítr, bude se vám heli stáčet kabinou proti větru jako korouhvička. V režimu HeadLock zůstane ve vámi požadované poloze i při bočním větru.

     Nastavit správně gyro je pro začátečníka takřka nadlidský úkol. Víme, co to má dělat, ale nevíme, jak toho dosáhnout. Lze na něm nastavit x parametrů a ty se musí všechny sladit, aby to fungovalo. A špatných možností je vždy víc. Neporadím vám úplně přesně, jak gyro nastavit, ale pokusím se vysvětlit, proč se tam všechny ty věci nastavit musí a jak spolu souvisí.

     Gyro se zapojuje jako takový mezičlánek mezi přijímač a servo vrtulky. A jelikož servo vrtulky patří do kanálu č. 4, připojíme místo něj do přijímače gyro a do gyra teprve servo vrtulky. Ve skutečnosti pak bude servo vrtulky řízené gyrem a my jen gyru podle potřeby řekneme právě přes čtvrtý kanál, jestli se má někam odchýlit a tím pootočit heli. Aby to nebylo tak úplně jednoduché, je třeba ještě gyru nastavit citlivost, aby vědělo, jak moc má pohnout servem vrtulky, když se ocas „trochu“ vychýlí. Když se vychýlí málo bude ocasní vrtulka málo kompenzovat vnější vlivy a ocas bude ujíždět. Když bude citlivost příliš velká, bude ocas reagovat příliš a začne kmitat do stran. Takže je jasné, že musíme nastavit citlivost „ tak akorát“, aby ocas zůstával ve stabilní poloze. Na gyru nám zbyl ještě jeden drátek se servokonektorem. Ten patří do přijímače do kanálu 5. Tím, jakou hodnotu pak nastavíme ve vysílači na kanálu 5, určujeme, jak citlivě bude gyro reagovat.

Nyní konečně k popisu toho, co na gyru najdeme:

 1.) Přepínač DS – polohou přepínač určujete, jestli je ke gyru připojené digitální servo vrtulky, nebo analogové. Digitální servo je rychlejší a hlavně dokáže přijímat informaci o požadované poloze vícekrát za vteřinu, než servo analogové (50x). Kdybyste na gyru zapnuli DS a připojili analogové servo, nebude servo stíhat reagovat na vstupní signál a zničí se!

2.) Přepínač Revers – přepíná směr vychylování serva vrtulky. Musíte vyzkoušet správnou reakci serva na vychýlení ocasu vrtulníku do stran, aby se vrtulka při pohnutí ocasu vychýlila na tu správnou stranu a vrtulník srovnávala. Když bude revers špatně přepnutý tak místo toho, aby servo vychýlení ocasu tlumilo, tak ho bude podporovat. Výsledkem by bylo roztočení vrtulníku kolem svislé osy a neřiditelný vrtulník!!!

3.) Trimr LIMIT – Tímto trimrem se nastavuje maximální výchylka serva, jakou může gyro používat. Chráníte si tím servo vrtulky, protože se servo bude vychylovat jen v daných mezích. (velice užitečná věc!) Dražší gyra mívají možnost nastavení limitu na každou stranu zvášť.

4.) Trimr Gain (zesílení, zisk, citlivost) – určuje, jak „velká“ reakce serva vrtulky bude na případné vychýlení ocasu. Když bude zisk malý, bude vrtulka reagovat málo a ocas nebude stabilní a bude ujíždět. Když bude zisk moc velký, tak bude reakce vrtulky přehnaná a ocas bude kmitat do stran. Zisk se nastavuje na maximální použitelnou hodnotu těsně před rozkmitáním ocasu. Většinou se zisk gyra nastavuje v menu vysílače a do gyra se předává pomocí pátého kanálu. V takovém případě je poloha nastavení trimru ignorována a gyro se řídí podle vysílače. Regulace zisku gyra z vysílače má oproti nastavování trimrem dvě výhody.

a) Na trimru může docházet vlivem vibrací vrtulníku při letu ke špatnému kontaktu trimru a tím pádem ke změnám hodnoty zisku gyra, což je samozřejmě nežádoucí a nebezpečné. (Tuhle nevýhodu gyra většinou eliminují tím, že si gyro trimrem nastavenou citlivost přečte při inicializaci po zapnutí napájení a pak už změnu nastavení trimru ignoruje. Takže pokud byste používali nastavení citlivosti gyra přes trimr a chtěli provést změnu, projeví se změna až po opětovné inicializaci gyra, čili až po jeho dalším zapnutí.)

b) Ve vysílači máme k dispozici dvě nastavené hodnoty zisku gyra a přepínáme je přepínačem. Můžeme tedy použít v případě potřeby jednu hodnotu pro základní letový režim a druhou třeba pro Idle1. Ne, že by to bylo přímo nutné, ale může se to hodit, protože při rychlejším poletování s vrtulníkem může ocas začít kmitat a pak je potřeba přepnout na nižší citlivost gyra a kmitání ustane.

5.) Trimr DELAY – Tímto trimrem nastavujeme relativní hodnotu rychlosti, resp. pomalosti vrtulkového serva. Pokud používáme rychlé servo, je nastavena nízká až nulová (digitální servo) hodnota. Čím je servo pomalejší, tím je potřeba vyšší nastavené hodnoty, aby ocas při pilotem požadovaném vychýlení nepřekmitával a zastavil se ve správnou chvíli.

     Nastavit správně gyro není jednoduché, protože je potřeba sladit několik proměnných, které se vzájemně ovlivňují. Je to vždy otázka odhadu, experimentování a zkušeností. V praxi se to dělá tak, že nastavíte „přiměřené“ hodnoty, zavisíte vrtulník, vyzkoušíte jeho chování, přistanete a dolaďujete. A tak pořád dokola, dokud to není ono. Pokud máte heli velkosti 450, lze (při maximální opatrnosti) ještě před prvním skutečným zavisením heli zkontrolovat v ruce. Postavíte ji na zem, zapnete (vysílač už samozřejmě máte zapnutý jako první) a až se zinicializuje gyro, opatrně heli zespodu uchopíte do jedné ruky, zvednete nad hlavu a přidáním plynu na vysílači roztočíte rotor. Ve chvíli, kdy máte všechny kniply uprostřed, nesmí heli nikam táhnout. Pokud táhne malinko klonění nebo klopení, stačí dotrimovat na vysílači. Pokud má snahu se otáčet, je třeba heli vypnout a posunout servo vrtulky na ocasní trubce nebo změnit délku táhla k vrtulce. Trimování vrtulky by pomohlo jen do příštího startu, kdy by se problém opakoval. V každém případě je to VELICE NEBEZPEČNÉ a je třeba DBÁT MAXIMÁLNÍ OPATRNOSTI!!! Rozhodně to zkoušejte venku v prostoru a ne v bytě, kde číhá spousta nebezpečných věcí, jako jsou záclony, kytky a různé lehké předměty, které se ihned vydají zjistit, co se vám to tam točí :-). Může to vypadat humorně, ale je to opravdu nebezpečné! Pokud vám heli v ruce nikam neujíždí, je nejvyšší pravděpodobnost, že nebude ujíždět ani ve vzduchu.  

Když už budete mít vrtulník v ruce nad hlavou a nebude nikam táhnout, je dobré zkusit, jestli gyro opravdu stabilizuje ocas, a také, jak vrtulník reaguje na kniply. Zkuste pomalu rukou s vrtulníkem otočit do stran. Měli byste cítit jakýsi odpor a "nechuť" vrtulníku otáčet se vlevo a vpravo. Pokud ano, je to známka toho, že gyro funguje a snaží se stabilizovat ocas. Ještě zkuste opatrně a pomalu zahýbat pákami klonění (křidélka) a klopení (výškovka) a vrtulník se musí vychýlit požadovaným směrem. stejným způsobem vyzkoušejte reakce na páku směrovky. Pokud se vrtulník chová podle očekávání, je opravdu velká naděje, že bude poslouchat i bez držení. :-) 

     Již jsem se zmínil o tom, že gyro pracuje ve dvou režimech. Normal a HeadLock. V praxi se většinou používá režim HeadLock (zamknuto), protože kompenzuje i boční vítr a ocas líp drží. Jak se ale mezi těmi režimy přepíná? Záleží to na vámi nastavené hodnotě zisku gyra ve vysílači. Uprostřed je nula, směrem dolů přidáváte (většinou) zisk v režimu normal, směrem nahoru přidáváte zisk v režimu HeadLock. Máte-li např. v menu vysílače v položce gyro možnost nastavit 0-100, odpovídá hodnota 50 nulovému zisku a gyro je v podstatě vypnuté a nijak nestabilizuje. Od 50 dolů postupně přidáváte zisk v režimu Normal. Od 50 nahoru postupně přidáváte zisk v režimu HeadLock. Pokud máte v menu rozsah 0+100 a 0-100, máte v nule nulový zisk a směrem k mínusu přidáváte zisk v režimu Normal a směrem do plusu přidáváte v režimu HeadLock. Na gyru samotném to většinou poznáte podle toho, že v režimu HeadLock na gyru svítí LEDka a v režimu Normal nesvítí. LEDka umí ještě všelijak blikat, čímž signalizuje různé stavy gyra, ale to se dočtete v návodu ke gyru. Gyro vždy zapínáme v režimu HeadLock a necháme několik vteřin v klidu, aby se zinicializovalo a načetlo si nulovou pozici. Pak ho můžeme klidně přepnout do režimu Normal, nebo přepnout na nižší (vyšší) citlivost. Co je to ta nulová pozice, kterou si gyro načte při inicializaci? Kromě "aktuální polohy gyra" je to i signál na kanálu směrovky, který přichází do gyra v době jeho inicializace (těsně po zapnutí). Měly by to být impulzy o délce 1,5 ms, které odpovídají středové poloze ovládací páčky. A jelikož se snadno může stát, že vysílač není úplně zcela přesný a posílá při páce uprostřed signál o nějaký ten chloupek jiný, načte si gyro při inicializaci několik řídících impulzů a pokud jsou stejné, bude je považovat za nulovou pozici čili středovou polohu řídící páky směrovky. Proto je třeba, aby při inicializaci gyra bylo v klidu nejen gyro samotné (heli stojí na zemi), ale i páky vysílače. Takže pokud někdo otáčení heli do boku (bočení) při visu kompenzuje dotrimováním směrovky, bude při píštím startu nepříjemně překvapen tím, že heli zase ujíždí a on musí zase dotrimovat. To je samozřejmě špatně, protože takhle se časem protrimujete až na doraz a heli bude pořád ujíždět. Takže trim i subtrim na směrovce u heli mít vždy nulový a nic jím nekompenzovat, protože to k ničemu není. Jediné co pomůže a co je správně je buďto posunutí serva vrtulky po ocasní trubce, nebo změna délky táhla k vrtulce. Amen.

Ještě bych chtěl podotknout, že nejčastější chybou pilota na začátku létání bývá, že používá při pilotáži velké výchylky páček (kvedlá s tím ode zdi ke zdi.) To je naprosto špatně!!! Je životně důležité naučit se zaviset vrtulník pomocí pokud možno co nejmenších výchylek řídících páček. To neznamená, že se s nimi nemá hýbat vůbec, ale je potřeba s nimi hýbat jemně a citlivě! Málo, ale dostatečně. :-) Pokud vidím, že heli po odlepení od země začíná lehce ujíždět např. doprava, vychýlím páku klonění (křidélek) lehce doleva a pak ji za vteřinku pustím zpět do neutrální polohy. Když je to málo, můžu to zopakovat a případně malinko přidat výchylku nebo dobu. Pokud to hned na začátku přeženu, začne heli utíkat na opačnou stranu a dokonce více, než utíkala předtím. Další reakcí bude velká výchylka páky vpravo, pak vlevo, atd. Heli se rozhoupe do stran čím dál tím více, až nakonec spadne. Tohle doporučení se týká především prvních pokusů o zavisení heli. Nepoužívat zbytečně velké výchylky páček, to je důležité. Až si to ošaháte, budete sami vědět, kolik je potřeba, ale v začátcích je dobré se snažit o citlivé a přesné páčkování, aby se heli vychýlila vždy jen tolik, kolik je potřeba a kolik jsem schopen zvládnout.

      Určitě jsem nepopsal vše důležité, co se týká začátků s vrtulníky, to by vydalo na knihu a ani bych si na to netroufal. Omlouvám se i těm, kteří se těšili na radu, který vrtulník je na začátky vhodný. Tu a spoustu jiných hledejte někde na diskusním fóru, např.: rcmania.cz/ , www.helimania.cz/, kde najdete spoustu zajívavýh informací. Kompletní popis začátků problematiky RC vrtulníků jsem kdysi marně hledal na netu. Nezbylo než poctivě pročítat diskusní fóra a skládat střípky skládačky pomalu dohromady. Pokud budete mít někoho zkušeného, kdo vás do tajů RC heli zasvětí, máte malý poklad. Pokud ne, čeká vás dlouhá, ale schůdná cesta hledání a bádání. Přeji vám hodně zdaru a doufám, že jste na mých stránkách našli alespoň nějaké užitečné informace, které vám na této cestě pomohou.

Hombre333